Žili v zaběhnutých, poměrně šťastných příbězích, měli své léty prověřené partnery, klidné domovy a vztahy. Jenže pak přišla láska s velkým L a oni volili – rychle, téměř okamžitě. Rozhodli se pro změnu, pro nový život. Ale…osudová láska se proměnila v osudovou chybu. Na začátku všechno vypadalo tak nadějně. Opustili své partnery a vsadili všechno na kartu s tajným životním snem. A první dny jim daly za pravdu. Najednou dostal jejich život jiskru, novou náplň, všechno bylo tak nějak opravdové, no prostě jako poprvé. A oni uvěřili, že se na ně konečně usmálo skutečné životní štěstí. Že potkali lásku, které se říká osudová. Vášeň se v nich rozhořela doslova z minuty na minutu. Ta skutečná láska na první pohled. Tak silný pocit nemůže být jen náhodou, tohle musí být ono. Tak přece chutná opravdový život. Proto se bez mrknutí oka rozhodli spálit všechny mosty. Odříznout minulost a vrhnout se po hlavě do budoucnosti. Jenže…když si za pár týdnů a měsíců sundali růžové brýle, zjistili hrozivou pravdu. Tohle nebyl jackpot, ale trestuhodný omyl. Prostě velký životní průšvih, jehož následky již v podstatě nelze vyžehlit. Je to starý příběh – model osudové volby, která na konci nevyšla. Jen málo stačí a člověk zbourá vše, co dlouhá léta budoval. Proč k něčemu podobnému dochází, když člověk žije už několik let se svým partnerem a vlastně mu nic nechybí? Podle psycholožky Marty Boučkové je na vině nepoměr mezi racionální a emociální stránkou našich životů. Netrpíme, máme se dobře, nic nám zdánlivě nechybí. Ale pokud převládne podobný stereotyp, který se postaven na racionální rovině, kdy jsme rádi, že žena je hodná, stará se o domácnost, děti a nezlobí, ale emociální rovina není uspokojená a zdá se, že spí. Emoce obecně mohou být zrádné. Stačí, když se přepne knoflík z polohy racionální do polohy emoční a může být zle. Může velmi rychle dojít k situaci, kdy se při nějakém náhodném setkání zaktivuje emotivní složka osobnosti a totálně převálcuje náš rozum. A pak jde všechno ostatní stranou, člověk se bláznivě zamiluje a žádné rozumné argumenty nepřijímá a ani vlastně neslyší. V takové chvíli je člověk schopen odstřihnout se od svého dosavadního života a začít s novým partnerem život úplně nový. Zatímco negativní emoce lze jakž takž kontrolovat, pozitivní emoce, mezi které patří zamilovanost, prostě kontrolovat nelze. Když se někdo bláznivě zamiluje, tak ho nezajímá nic jiného, než jak být s tím dotyčným, zatímco jakékoliv konvence či morálka jdou v tu chvíli stranou. Přestože v červené knihovně takové příběhy dopadají pozitivně, v reálném životě to spíš dělá pěknou paseku, než že by to lidem přinášelo nějaké štěstí.

At 6 years: “Mommy, I love you”

At 10 years: “Mom, whatever”

At 16 years: “My Mom is so annoying”

At 18 years: “I wanna leave this house”

At 25 years: “Mom, you were right”

At 30 years: “I wanna go to Mom’s house”

At 50 years: “I don’t wanna lose my Mom”

At 70 years: “I would give up EVERYTHING for my Mom to be here with me”

FINE: to end an argument when she knows she is right and you need to shut-up

NOTHING: means something and you need to be worried

GO AHEAD: this is a dare, not permission, do not do it

WHATEVER: a woman’s way for saying screw you

THAT’S OKAY: she is thinking long and hard on how and when you will pay for your mistake

WOW!: this is not a compliment, she is amazed that one person could be so stupid

Lidové kacířství se objevilo v Čechách již pár let poté, co nastoupili na královský trůn Lucemburkové roce 1310. Měla mu čelit inkvizice, která v Čechách působila od roku 1318. Kacířské učení představovalo synonymum pro kritiku poměrů uvnitř církve a její velice rozbujelé organizace. Kazatelé ve svých kázáních, ať už pronesené latinsky, německy nebo česky, tyto poměry kritizovali. V té době se za vše muselo platit a skoro všechno v církevní hierarchii se dalo koupit. Nejlepším příkladem je ODPUSTEK, což bylo potvrzení, které vydala papežská kurie, který za určitý obnos zabezpečil odpuštění hříchu. Papežská kurie tímto způsobem získávala co nejvíce peněz pro své mocenské ambice a jejich podstata by se dala stručně vyjádřit jako „zaplať a bude ti vše odpuštěno“. Kazatelé také kritizovali obecný úpadek mravů kněžstva, světského i klášterního, poukazovali na nemravnost kupčení s ostatky svatých, přijímání řeholnic do klášteru za peníze, zpustlost života některých kněží a vydělávání na odpustcích. Pro tehdejšího člověka bylo obtížné, aby se mohl s církví poslušně ztotožnit. Sotva mohl této korporaci věřit, když nejeden farář žil ne právě čestně. Jsou známy případy, kdy se klerikové opíjeli, tančili nazí na stole, dokonce provozovali nevěstince či měli stálou konkubínu, jež s nimi žila docela veřejně, nejednou s kupou dětí na faře.  Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova, John Viklef, Jan Hus a jiní kritizovali tehdejší církev, která se velmi odchýlila od Ježíšova vzoru a víc si cenila obřadů, odpustků a obrazů než Kristova zákona. Vadilo jim, že kněží shromažďují majetek, hodnosti i požitky. Církev by neměl rozptylovat majetek a měla by se věnovat svému původnímu poslání. Tyto myšlenky byly uskutečněny tím, že byl církvi její majetek násilím odňat. Zábor církevního majetku byl vysvětlován tím, jak se církev odchýlila od svého poslání: „Kristus si vyvolil duchovenstvo, aby se staralo o věci duchovní, a ne aby mělo starost o zboží hmotné a světské své panování“.

Otec rodiny se vrací z práce a vidí, jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny, které jsou rozházené po  celé zahradě. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde ani stopa po druhém psu. Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek. Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, rádio hrálo na plné kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, navrchu na prostírkách leží kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka písku. Muž rychle vyběhl schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení.Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo. Viděl, jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi vším další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo a stěny byly pomalované zubní pastou. Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu. Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho, jak se měl celý den.  Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se: „Co se tu dnes stalo?“ Usmála se znovu a odpověděla: „ Pamatuješ se, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně:  „Co jsi, do prdele, dělala celý den? “ „Ano,“ odpověděl muž nejistě. “Tak dnes ……….. jsem nedělala nic!“

Žijeme v době, která je poznamenána důrazem na výkonnost, vzájemné srovnávání a jisté elitářství, že hledání chyb u druhých se stalo pro některé každodenní náplní života. Snaží se zlepšit si sami sebe nejen pro svůj vlastní sebeobraz, ale i pozici ve vztazích – mít v nich navrch. Podobné počínání je charakteristické zejména pro lidi, kteří se nemohou opřít o autentické sebevědomí. Takoví mají tendenci zpochybňovat úspěchy druhých, poukazovat na jejich nedostatky, a pokud dost dobře úspěchy druhých popřít nemohou, pak se alespoň snaží zpochybnit metody, jimiž jich dosáhli. Kdo je kritický ke svému okolí, bývá většinou velmi nekritický sám k sobě: považuje se za elitu, a co hůř – převládá u něj pocit, že jeho hodnocení druhých je objektivní. Takový přístup je ovšem pouhý sebeklam. Kritizovaná bytost se pak snaží a snaží, ale pořád je to málo. Podle řady odborníků za to může hluboká vnitřní nejistota. Říká se, že kdo nemá rád sám sebe, nemá rád ani druhé. Budete-li považovat druhé za zlé, špatné, neschopné, hloupé a nehodné vašeho respektu, budou podobně přistupovat i oni k vám. Možná vás nebudou kritizovat, ale nejspíš se vám budou vyhýbat. To je důvod, proč lidi kritičtí ke svému okolí bývají osamělí. Někdy svou osamělost prezentují jako přednost – já přece nikoho nepotřebuji. Jindy ji prezentují formou kyselých hroznů – s někým tak špatným bych se nezahazoval. To je typické sebeklamné chování. Právě absence přátel, jejich odtažitost a komplikované vztahy s okolím jsou dobrým vodítkem k uvědomění si, že je v našem chování něco špatně.

PhDr. Petr Šmolka, Moje psychologie 3/2012

Každý člověk vstupuje do vztahu s nějakým očekáváním, protože má za to, že vztah by mu měl naplňovat některé jeho důležité potřeby. Pakliže bychom od vztahů nic neočekávali, mizí důvod, proč je vůbec navazovat a trvalým svazkem se nechat poutat a omezovat v rozletu.

Samozřejmě že očekávání jsou velmi různá, ale v určitých zásadních rysech podobná. Velmi se liší očekávání mužů a žen. Prof. Kratochvíl je vyjádřil vtipnými zkratkami: ženská očekávání jsou POPO, DUPO, VYCE a VYPO a mužská očekávání jsou OSTA, NESTA, SEZA a UU.

POPO je popovídat.

Každá žena potřebuje komunikaci a v té především to, aby ji partner s porozuměním vyslechl a sám o sobě sděloval víc než: v práci dobrý a jdu na dvě.

DUPO je duševní porozumění.

To pro ženu znamená sdílení myšlenek, emocí, postojů, tedy opět to, co vede k vzájemnému pochopení a sbližování.

VYCE je vyjadřovat lásku celým životem.

Což znamená dávat svých chováním i slovy najevo, že je pro vás žena důležitá, že ji vnímáte, myslíte na ni, potřebujete ji a rád jí uděláte radost.

VYPO je vycítit, co žena potřebuje.

VYPO funguje tehdy, když fungují POPO, DUPO a VYCE. Dá-li si muž práci svou ženu poznat tím, že s ní rozmlouvá a hlavně naslouchá, snadno vytuší, co žena potřebuje. Tam, kde vládne důvěra, je žena schopná to i volně říkat.

Když toto vše funguje, žena cítí, že má v muži OPORU. To je celé tajemství, které muži tak často nechápou. Potřeby žen se orientují především na vztah.

Mužská očekávání jsou orientovaná hlavně na výkon.

OSTA je obdiv stále.

Muži chtějí být obdivování stále, a to i tehdy, kdy není za co. Muž je tvor slabý a potřebuje podporu dámského obdivu, aby s radostí a úsilím fungoval.

NESTA je nezatěžovat starostmi.

Hlavně přízemními typu vytekla lednice, Pepík dostal kouli, nejsou peníze. Probrat však měnovou politiku EU ve vztahu k Tanzanii je dobré téma.

SEZA je sex, kdy se zachce.

Netřeba dále vysvětlovat.

UU je uklizeno a uvařeno.

Muž čeká hospodyňku, která zajistí domov a útulné teplo rodinného sporáku. 

Vzájemná očekávání jsou rozdílná a harmonie se rozhostí tam, kde jsou lidé schopni přizpůsobovat svá očekávání možnostem jedince, jehož si vzali. Naopak to nefunguje. Těžko vymáhat nádheru pavího chvostu od oškubaného kohouta.

V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIGDE UINERVTISY VLŠYO NJAVEO, ŽE NŽEÁELZÍ NA PODŘAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JENDIÁ DLEŮITŽÁ VĚC JE, ABY BLYY PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYEBTK MŽŮE BÝT TOÁTNLÍ ZAMETK A TY TO PŘOÁD BEZ PORLBMÉŮ PEŘČETŠ. JE TO PRTOO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JAKO CLEEK. ZJÍAMVAÉ, ŽE?

Yesterday is history. Tomorrow is a mystery. Today is a gift. That’s why we call it ‘The Present’.
Eleanor Roosevelt

„Úspěšný člověk je ten, který z kamenů, jež po něm ostatní házejí, dokáže stavět pevné základy.“

David Brinkley